[Polaris]
Magazín pro polemiku a orientaci.

O člověku

Bible a bohoslužby ve „spravedlivé“ řeči feministické theologie?

Adam Balcar

V r. 2006 vyšla v Německu Bible ve spravedlivé řeči. Ihned vyvolala nejrůznější reakce, jak podpůrné , např. ze strany vedení několika německých zemských evangelických církví, tak kritické, např. od renomovaného profesora systematické theologie působícího v Erlangen R.Slenczky a theologů dalších z tzv. orthodoxních kruhů. Jedná se o jednu z posledních nejvýznamnějších prací z dílny feministické theologie. Všude tam, kde jsme v dosavadních tradičních překladech Bible četli Boží jméno v mužském rodě, je v této feministické Bibli převáděno do rodu jak mužského , tak ženského. Případně bývá tam, kde je to možné, překládáno jako abstraktní veličina, jelikož tato se v němčině gramaticky vyjadřuje často právě rodem ženským.

Matko naše

Nejedná se tedy o pouhý překlad, nýbrž o „opravování“ původního textu. Tak např. v evangeliích zde nacházíme namísto „nebeského Otce“ „nebeského Otce a Matku“. Že by se však Ježíš modlil k Marii, je pochopitelně těžko představitelné a jinou matku Ježíšovu si lze také jen těžko představit. Často je to pak právě „Moc“ namísto „Ducha“, „nebeská postava“ namísto „Syn člověka“ apod., co jakkoliv v této Bibli vyjadřuje Božství. Nejsme Ježíšovi „bratři“, nýbrž „sourozenci“ atd..

Všude tam, kde je feministická theologie tohoto typu uváděna v praxi, dochází pak i k feminizaci bohoslužebného života. Tam pak slýcháme i v modlitbách oslovení Boha jakožto „Matky“, někdy dokonce „Matky země“. S oblibou bývá často osoba božského Syna nahrazována veličinou Moudrosti a Síly. A nejde zde jen o slovíčkaření. Přináší to s sebou i významné zásahy do samých základů trojiční theologie a nauky o Kristu.

Nezobrazíš

A tak je třeba se ptát: Máme zde co do činění s návratem prastarých pohanských kultů, v nichž zdůraznění ženských prvků božství hrálo tak významnou roli? Nedochází zde při tomto pohlavním rozlišování v rámci Božství k opominutí 2. přikázání desatera, které zapovídá připisování těch vlastností Bohu, které nacházíme ve světě stvořeném? Toto přikázání „neučiníš sobě rytiny, ani jakéhokoliv podobenství?, kterému by ses klaněl“ se přece vztahuje i na naše představy, které si tvoříme na základě pozorování přírody a světa kolem sebe. Proto si ani na základě pohlavnosti nemůžeme utvářen představu o Bohu.

Jestliže si ani za takovými podstatnými jmény jako „lidé“, národy“, „počátek“ apod. nepředstavujeme nijak zvlášť muže, proč bychom měli formálně všude tam, kde není Boží jméno v ženském rodě, nějaké takové výhradně ženské jméno hledat? Nedochází snad k rozlišování mezi pohlavími teprve tam, kde jsou dvě pohlaví stavěna vedle sebe nebo proti sobě? Mužský rod hraje přece přísně vzato roli teprve tehdy, když naproti němu začneme stavět rod ženský (případně střední). Do té doby nemá ani on nějaké specificky mužské (tj. neženské či nedětinské) vlastnosti. Nakonec: každý syn je dítětem své matky a každá dcera dítětem svého otce.

Feministická theologie chce přispět k zamezování násilí v rodinách, v manželství, a vůbec dopomoci ženám k větší politické a sociální spravedlnosti. Má za to, že teprve tehdy se žena ocitne v důstojném postavení, když začneme i Bohu připisovat ženské vlastnosti nebo když začneme o Bohu mluvit „spravedlivě“ jako o „Otci a Matce“. Jako by snad Bůh byl ještě donedávna v tradiční theologii mužem ??! Nebo nám chce tato theologie namluvit, že Bůh je jakýmsi oboupohlavním živočichem? Či snad párem rodičů? Snaží se nám zřejmě vsugerovat, že je třeba mít o Bohu nějaké představy vzaté z přírody. Jistě ne každá feministická theologie, ale ta, která stojí za „Biblí ve spravedlivé řeči“, zdá se ano.