[Polaris]
Magazín pro polemiku a orientaci.

O člověku

Babyboom a evangelium

Tomáš Pavelka

Silné ročníky sedmdesátých let rodí, porodnice jsou přeplněné. Vypadá to jako zpráva šitá přesně na míru okurkové sezóně. Přesto pro nás jedna z nejpodstatnějších, pokud chceme své době zvěstovat Evangelium, věci neslýchané ? a ne se opět kulhavě pokoušet dobu dohnat. Spisovatelka Hůlová si nedávno v časopisu Respekt postěžovala, jak je jí vlastně všudypřítomnost mladých maminek (a tatínků) mezi jejími vrstevníky nepříjemná. Je opravdu svobodný člověk po třicítce sobec, jak mnozí naznačují? Nemůže být sobectvím právě touha protlačit své geny i do dalších generací, nebo prostě jen mít miminko ?na hraní?? Smělá úvaha o téměř nedotknutelných věcech. Ale řekl bych, sám otec dvou dětí, že míří celkem

přesně.

Přelstít smrt

Co to vlastně znamená, ta oslavovaná touha po pokračování rodu? Nejspíše, že chce člověk přelstít vlastní smrt. Že se těší představou, že i za sto let tu bude běhat někdo s jeho nosem, očima a třeba i temperamentem. Tedy touha obejít Boží soud nad hříšným stvořením; dosáhnout částečně věčného života zde na zemi vlastní vůlí, protože nad tím věčným vládne Bůh. Touha po dětech může být krásně i vzpourou proti stvořiteli. Vždyť co říká Eva při narození Kaina? ?Získala jsem muže a tím i Hospodina.? Proč nezřídka rodiče očekávají od dětí, že dosáhnou toho, co se jim samým v životě nezdařilo; že zopakují jejich život, tentokrát však úspěšně? Co je ještě horší, dítě opravdu může rodičům sloužit jako živá hračka, tvor bez vlastní vůle, se kterým si dělají co chtějí ? a to třeba až do hluboké dospělosti.

Lépe dávat než dostávat

Na to, že vzniká tvor, kterému Bůh svěřil vládu nad tvory, je pořídit si děti extrémně snadné, skoro mimovolné. Ale vychovat je ? zde už jsou biologie s genetikou bez odpovědi. To je náročný úkol a břemeno na celý život. Proč to všechno?

Tuto otázku si po letošním létě zase jednou bude klást daleko více lidí než dříve. Zazní, že v rodičovství máme příležitost růst v obraz Boha? ? jako se Bůh přímo i skrze naše rodiče staral o nás, když jsme se ještě něčím nemohli vykázat, tak se o to teď budeme pokoušet my. Na vlastní kůži můžeme zakusit smýšlení Kristovo ? že totiž blaženější je dávat než dostávat. Nebo, že skrze dar života staví Bůh doprostřed našeho života dítě, abychom každý den slyšeli: ?Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.?

A na druhou stranu, dokážeme jako křesťané být vzpruhou lidem svobodným, osamělým uprostřed dětského štěbetání? Vždyť ?někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské?.

Letošního léta máme zase jednou příležitost jít opravdu s dobou, aniž by to bylo trapné, právě naopak. Využijme ji.