[Polaris]
Magazín pro polemiku a orientaci.

O víře

Protestantský Titanic

Jan Kupka

Zdá se, že nůžky mezi fakultní theologií a vírou obecného lidu, se nebezpečně rozevírají. Pěkným příkladem byly letošní Velikonoce. Všechno to začalo jako nějaká pikantní židovská anekdota: americký režisér druhořadých filmů a ortodoxní žid vyvrací základ křesťanské víry ? našli totiž prý pravý hrob Ježíše Krista. Vtipné to ovšem není. A to zejména kvůli reakci některých českých evangelíků. Místo aby celou záležitost odbyli mávnutím ruky nad senzachtivostí takové zprávy, pospíchají, v zájmu zachování zdání modernosti křesťanství, popírat jeho samotné základy.

V článcích, které se kolem poněkud senzačního objevu ?Ježíšovy? hrobky objevily v českém tisku od představitelů naší církve, se setkáváme s argumenty poněkud polovičatými, až nedbalými. Protože Pavel nemluví výslovně o prázdném hrobu, tedy prý ani o této tradici nevěděl a tudíž ani prázdný hrob není důležitý Jenže Pavel ani výslovně nezmiňuje např. Ježíšovo narození — z toho plyne, že se Ježíš patrně nenarodil. Biblisté promluvili, laik musí zmlknout. Co si má laik počít se zprávami všech čtyř evangelistů kteří hovoří právě o prázdném hrobě nebo o dosti výmluvné formulaci ?(David)? viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach.? (Sk 2:31), to už nikdo neřeší. Buď přijme tento liberální výklad nebo je nazván fundamentalistou, pokud stále ještě bere vážně to, co ani slovem nezpochybňovali jeho předkové a o čem svědčí i Písmo. Ježíš přece podle Bible svědectví vstal z mrtvých, jeho tělo bylo tak skutečné, že se ho učedníci dotýkali, v tomto těle pak vstoupil na nebesa. A zdá se, že Vzkříšenému záleželo na tom, aby prokázal tělesnost svého vzkříšení: ukazuje jim probodený bok, ruce i nohy s děrami po hřebech, vybízí Tomáše k vložení ruky do jeho otevřeného boku (!), dokonce s učedníky stoluje.

Právě na theologické fakultě nás učili, že evangelium o Ježíši Kristu začalo právě pašijovým příběhem, jeho smrtí a vzkříšením. Vše ostatní právě z této tradice rostlo, celá evangelijní zvěst, církev jako svědectví právě o této události, i samotná evangelia.

Petr Pokorný v anketě časopisu Respekt odpověděl, že Kristovo vzkříšení není resuscitace. Dá se s ním souhlasit potud, že vzkříšení Páně není pouhá resuscitace. Ale přesto byl vzkříšen v těle, byť v těle oslaveném. ?Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.? (1Kor 15:51-53) To říká apoštol Pavel. Tomu rozumím. I když to v plnosti nechápu, je to zvěst která dodává naději v průběhu života i na jeho konci. Je to zvěst, které jsem ochoten vydat svůj život. ?Vyznává-li křesťan, že Ježíš byl vzkříšen, znamená to, že Ježíšův příběh došel svého cíle u Boha a to, co reprezentuje, je smyslem a cílem lidského života i celých dějin?, tvrdí Petr Pokorný. Tomu naopak nerozumím, nevím, jak bych to zvěstoval umírajícímu členovi sboru a sám bych tomu život neobětoval.

Pevně věřím, že prázdný hrob a tělesné vzkříšení Kristovo vyznává většina naší církve a doufám, že se vrátíme zpět ke staré reformační praxi, kdy doktoři církve, její pastýři, laikové, presbyteři a diákoni četli totéž Písmo a navzájem si rozuměli. Před Slovem Božím stojíme všichni ve své lidské nahotě. Písmo není složitým rébusem pro theology a znalce starověkých jazyků, v zásadě je srozumitelné všemu věřícímu lidu. To jako evangelík držím a budu držet. A tak se nestyďme za evangelium. Možná nebudeme jako křesťané populární, možná se nám budou mnozí smát. Ale mějme víru Kristovu a nenechme se zmást kdejakým moderním objevem či hnutím. Takových už bylo. To jen Bůh je stále týž.