“…slovo Boží se nestává slovem Božím teprve díky Duchu sv., ale to neznamená, že to není Duch sv., kdo dělá ze slova Božího slovo živé pro nás, které přímo působí naši víru a dává nejhlubší vůli poslouchat. ?Pán vzájemně propojil jistotu svého slova a jistotu svého Ducha, a to pevně. V srdci se sami vážeme na slovo, jestliže nás osvěcuje Duch, odkrývaje Boží tvář.? A na druhou stranu: ?Ducha přijímáme beze strachu z oklamání jedině tehdy, jestliže ho znovu poznáváme na jeho obraze, tj. na Písmu.? Proto se snažím pochopit Kalvína skrze následující definici: Písmo sv. je neměnný a stále platný obraz Ducha sv., který je věčným pohybem. Písmo nebylo provizoriem před tím, než dal Bůh lidem Ducha. Někdy se to tak podává, jako by Písmo nebo to a to v Písmu platilo do té doby, než přišlo porozumění, než přišel pokrok (např. s osvícenstvím). Pak jako by už bylo Písmo překonáno. Ale Kalvín proti tomuto postupu ostře vystupuje. Písmo nebylo nikdy předvojem. Žádný lepší duch je nikdy v dějinách nevystřídal a nevystřídá. Bůh nám nedal Písmo svého slova k tomu, abychom si učinili jen ?prchavý názor?, kterého bychom se záhy vzdali po přijetí Ducha.

Predigttext: Apg 2,1-13 (Pfingsten)

Divadelní hra sepsaná k příležitosti 500. výročí narození předního ženevského reformátora a jednoho z předních duchovních zakladatelů Českobratrské církve evangelické — Jana Kalvína. Jde spíše o první náčrtek ?scénáře?, který ještě vyžaduje mnohé úpravy a doplnění, aby mohl být na scéně přehrán. Pro Polaris a Českobratrskou církev evangelickou napsal Adam Balcar.

Die Kirche der Genfer Reformation Johannes Calvins ist aus dem Bedarf der französischen Flüchtlinge entstanden, die in ihrer Heimat für ihr evangelisches Bekenntnis verfolgt wurden. Eben so wurde auch die Evangelische Kirche der Böhmischen Brüder durch die Nachkommen der verfolgten hussitischen und brüderlichen Protestanten und durch die böhmischen Exulanten hervorgebracht. So verkörpern diese beiden Kirchen das Verständnis Calvins für die verfolgten bekennenden Christen. Auf die böhmischen Brüder wirkte dieses schon im 16. Jhd gewinnend.

Ženevská reformovaná církev vznikla z potřeby francouzských utečenců, kteří byli ve své vlasti pronásledováni pro své evangelické (nebo jiné nekatolické) vyznání. Stejně tak se i Českobratrská církev evangelická zformovala z potomků pronásledovaných husitských a bratrských evangelíků a českobratrských exulantů. Obě církve tak ztělesňují Kalvínovo pochopení pro pronásledované. Kalvín byl blízký českým bratrům již v 16. století, svým činným porozuměním pro pronásledované.

Skutečné poznání Boha nám dává Bůh výhradně ve svém Slovu. Kalvín tedy ztotožňuje slovo Boží a Písmo svaté, ale ukazuje pak, jakým způsobem se nám dává slovo Boží v podobě Písma. Největší práci si Kalvín dá s přesvědčováním čtenáře o tom, že Písmo má samo o sobě větší váhu, než většina lidí vůbec vnímá a v kterékoliv době vnímala, z čehož také vyplývá, že by se Písmo mělo těšit větší autoritě, než jak tomu v praxi je. Klidně přichází se smělou tezí: ?Bůh dal v každém čase svému Slovu nepochybnou důvěryhodnost, která přesahuje veškeré lidské myšlení.? Dovolí si to tvrdit proto, protože nečiní přesvědčivost Písma závislou na myšlení a chápání kteréhokoliv člověka vůbec.